aneb nejen vojenskou historií a technikou živ je člověk...

(Hrotovice, Mlynářák, 24.4.2011)
 

Původní myšlenka porovnat síly a schopnosti našich strojů vyplynula z naší diskuse v rámci jedné z rodinných oslav pozdě večer začátkem roku 2010. Vzpomínali jsme se švagrem na mladé časy, kdy jsme byli piloty malých kubatur. Ano, pro mnohé toto není motorismus, ale přespolní běh.  Nicméně v letech našeho mládí na těchto strojích, které se nacházely prakticky v každém vesnickém stavení, začínal až na malé výjimky každý motocyklista.

Hlavním mottem naší polemiky byl axiom mého švagra, že "Pionýr je do kopce pomalejší, než jednorychlostní  Babetta".  Tento axiom byl potvrzen jeho zkušenostmi z mládí.  Já měl ale opačný názor  - dobrý Pionýr neměl problém předzávodit Simsona. To byla zase moje zkušenost, neboť moje zelená Jawa 21 se 4. výbrusem a broušenými setrváky na klice (měla zdvihový objem 52,5 ccm, a tudíž bych na ni měl mít správně řidičák, jako na velkou motorku), jela s 12-ti zubem jako vystřelená z praku. Možná i proto, že tenkrát jsem vážil cca o 35 kg míň. Protože jsme obhajovali každý svoji zkušenost a nebyli jsme schopni, stejně jako naši politici, dosáhnout rozumného konsenzu, jinak to ani nemohlo dopadnout, než uzavřenou sázkou.

Po celý loňský rok se nám nedařilo najít vhodný termín závodu. Rok utekl, pouze občas jsem švagrovi nadhodil, že jsem připraven ho se svým strojem porazit, kdykoli si o to řekne. Švagr se sháněl po zpětném zrcátku, které kdysi z Babetty odmontoval - prý aby se do něho mohl dívat, jak se budu tvářit, až se mi do kopce bude vzdalovat. O našem hecování se dozvěděl druhý švagr a rozhodl se k nám připojit mimo soutěž na své Jawettě.

 Po několika odkladech byly dohodnuty definitivní datum, čas, přesná délka tratě a cena pro vítěze, kterou byl zvolen karton piv.
Nebudu napínat - můj výrok byl potvrzen praktickým pokusem a vyhrál jsem karton dvanáctky. Jestliže byl švagr svědkem toho, co popisoval, pak jeho kolegové museli mít místo pístu ve válci nepravidelný hrbatý bramboroid vykazující sotva znatelná rezidua původní komprese, nebo totálně rozhašené zapalování, případně přicpaný karburátor.  Pokud to vezmeme čistě technicky, pak dojdeme k závěru, že to ani jinak dopadnout nemohlo:

Zúčastněné stroje:

Jawa 50 typ 551 (Jawetta Standard), rok výroby 1959

Jawa 50 typ 207 (Babetta),  rok výroby 1976

Jawa 50 typ 220 (Pionýr) , rok výroby 1977

- první dvě rozjížďky

- třetí rozjížďka

První rozjížďky (stejně jako druhé) se zúčastnily všechny tři stroje, na každém stroji jedna osoba. Pořadí bylo:

1. Pionýr
2. Babetta
3. Jawetta

Druhá rozjížďka nebyla plánovaná - udělali jsme radost jednomu staršímu pánovi, který šel náhodou okolo a chtěl si náš souboj s kopcem natočit na kameru.  Potvrdil se výsledek první rozjížďky.

Třetí rozjížďka byla provedena s obsazením dvou lidí na Jawě 220 (odvoz startérky závodu za ostatními).  Ani v této rozjížďce se nepodařilo jezdci na Babettě předjet dvěma osobami obsazeného Pionýra, byť na rozdíl od ostatních dvou rozjížděk musel jet řidič Pionýra do kopce na 1. rychlostní stupeň.

Na závěr bych chtěl poděkovat příslušníkům a zejména příslušnicím celého příbuzenstva, které vynikaly v roli fanynek-roztleskávaček a vrchovatou měrou se zasloužily o nevšední atmosféru sportovního klání, ale i švagrům a sám sobě, že jsme schopni i v našem poněkud pokročilejším věku kdeco vymyslet a následně zrealizovat.

Radek Říha, hrotovická sekce Klubu VM