Den pozemního vojska Bahna 2004  se konal dne 22. května

Již patnáctý ročník se konal 22. května v areálu vojenského výcvikového prostoru Jince. Náš klub se akce pravidelně zúčastňuje nejen jako organizátor, ale rovněž se nemalou měrou podílí na průběhu vojensko-historických ukázek.
A co všechno s tím souvisí? Příprava Bahen začíná v předstihu několika měsíců. Oficiálním organizátorem je sice Armáda ČR, ale vše, co se týká vojenské historie a celou řadu dalších věcí zajišťuje Vojenské muzeum na demarkační linii v Rokycanech a náš klub spolu s dalšími kluby vojenské historie. „To máte zajistit termín, ukázky, sponzory, techniku, spolupracující kluby, uniformy, zbraně, munici, občerstvení, …“ (omlouvám se, že jsem parafrázoval slova z filmu „Na samotě u lesa“, ale tak nějak se to nabídlo samo). Z pohledu člena klubu to znamená v předstihu několika týdnů začít připravovat vše, co bude na Bahnech potřeba. Většinou připravujeme techniku do ukázek – tanky a historická vozidla, ale samozřejmostí jsou rovněž historické uniformy, včetně všech různých výstrojních doplňků a součástí.

Také polní tábor, ve kterém na Bahnech přespáváme, bylo potřeba připravit. Stany, židle, stoly, polní kuchyni, proviant, lehátka, polní umývárnu, atd. Zpravidla poslední víkend před Bahny se většina členů klubu sejde v muzeu a provedeme naložení techniky „týlovým“ materiálem. Bylo tomu tak i letos o víkendu 15. a 16. května. V týdnu konání Bahen začalo navážení techniky a materiálu do VVP Jince. Pro bližší představu: sovětský tank T34 váží zhruba 32 tun, takže převézt takového „drobečka“ vyžaduje speciální podvalník. Oproti tomu německý Sd.Kfz 251/D-22 „Hakl“ váží pouze 7,5 tuny, takže přeprava je o něco jednodušší... Kolová technika jela většinou po ose, pouze vybrané kusy byly taženy na tyči, aby nebyl zbytečně zatěžován „zasloužilý“ motor. Historická technika se nevezla jen z Rokycan, ale například i z Hradce Králové (replika německého Sd.Kfz. 222).

Středa 19. května
Proběhlo navezení ostatní techniky včetně vlastní a postupně se začali sjíždět členové klubů. Svoje věci si většinou vezl každý ve svém autě. Do vojenského prostoru jsme dorazili k večeru. Po rozbalení tábora zbylo trochu času na posezení u ohně, nějaké to pivo a pak už každý raději zalehl do spacáku.

Čtvrtek 20. května
Ve čtvrtek byl budíček v 7:00 hodin. Téměř celý den probíhaly nácviky všech ukázek takzvaně „na sucho“, tedy bez techniky, uniforem a zbraní. Jednalo se o detailní seznámení se scénáři ukázek a rozdělení rolí. Pokud neprobíhaly nácviky, zajišťovaly se poslední přípravné práce na hlavní sobotní presentaci. Poslední nácvik ukázky skončil téměř v osm hodin večer.

Pátek 21. května
Budíček byl opět v 7:00 hodin. Den před vlastní akcí vždy probíhá generální nácvik celé akce a bylo tomu tak i letos. Vše probíhalo jako při sobotním vystoupení, ale nepoužívaly se zbraně (nebo jen omezeně), ne všichni účinkující měli uniformy a nebyly ještě plné počty účinkujících. Některé kluby, například z Opavy, dorazily až večer. Po skončení „generálky“ proběhlo poslední doladění scénáře a účinkující byli seznámeni se změnami.

Sobota 22. května
V 6:00 hodin budíček, v 7:00 hodin snídaně, v 8:00 nástup v uniformách u techniky. Do 9:00 hodin musela být veškerá technika na seřadišti. Pak následovalo více než hodinové čekání na slavnostní defilé veškeré techniky. A pak už jednotlivé ukázky a presentace. Mezi ukázkami, ve kterých jsme účinkovali, byl čas tak akorát na převlečení a na rozmístění techniky. Možná i proto jsme v sobotu dostali vynadáno od kuchaře, protože téměř nikdo nepřišel na oběd včas. Prostě nebyl čas… Teprve v sobotu večer byl čas posedět u ohně, popít a zazpívat si. V neděli se totiž nemuselo vstávat (…tak brzo ).

Neděle 23. května
I když budíček nebyl brzy, vstát jsme museli. Začali jsme se balit. Jako klub jsme přislíbili úklid plochy, takže v devět hodin jsme se vydali s igelitovými pytli v ruce sbírat kelímky od piva a ostatní nepořádek. A bylo co uklízet. Nicméně asi v pětadvaceti lidech jsme měli areál Bahen uklizený za dvě hodiny. Pak už začaly přípravy na odjezd a postupné odvážení techniky. Řidiči absolvovali i několikrát trasu Strašice – Rokycany, pokaždé s jiným kusem techniky.
Většina účastníků Bahen (mimo pořadatelů) odjela do svých domovů. Někteří nadšenci však v prostoru zůstali do pondělka.

Pondělí 24. května
Většina lidí už byla v práci. Dokončoval se odvoz kolové techniky a poslední nadšenci využili čas na „off-road“ a projížďku po prostoru.

Úterý 25. května až pátek 28. května
Probíhalo svážení pásové techniky a čištění zbraní. Postupně také bylo potřeba vyložit auta s týlovým materiálem a usušit stany, lehátka a matrace. To už povětšinou odpoledne, protože jsme se všichni museli zapojit do pracovního procesu…

Víkend 29. a 30. května
Zajezdit si po tankodromu bylo perfektní, ale technika díky tomu nebyla pod nánosy bahna ani poznat. O víkendu následovalo mytí techniky.

Pro diváky jeden zajímavý den. Pro organizátory a účinkující kluby dny, týdny, někdy i měsíce příprav. A po skončení Bahen to nekončí umytím vozidel. Je potřeba provést jejich údržbu. Některé díly rozebrat a důkladně zbavit prachu a bahna, aby nedošlo k následnému poškození. Přestože se jednalo o náročnou akci, všichni členové klubů vojenské historie to dělají s láskou a nadšením. Proto lze očekávat, že i další ročníky Bahen budou pro diváky stejně zajímavé, byť Bahna trvají vlastně jen jeden den…

Miroslav Kaufner