1. tanková rota AKTIVNÍCH ZÁLOH AČR ČESKOSLOVENSKÝCH LEGIÍ.

Vlak odjížděl z Rokycanského nádraží dne 14.3.2004 v 10:26 na čas a jel přímo do Olomouce. V něm již z Plzně jela v zamluveném vagóně Postřekovská část klubu a modroočko Václav. V Praze přistoupili už jen Chomutovští. Převážnou část cesty jsme strávili v restauračním voze, ve kterém však brzy došlo pití, ale předtím se podařilo opít vrchního. Celá pětihodinová cesta napříč republikou uběhla velice rychle. V Olomouci jsme už jen přestoupili na vlak do Vyškova. Ve Vyškově na nás čekal autobus do „kasáren“, dá-li se tak VVŠ ve Vyškově nazvat. Po zaregistrování, přidělení pokojů a zdravotní prohlídce paní doktorky (mimochodem nevím kdo koho více prohlížel) jsme byli již za tmy seznámeni s řádem a programem na pondělí, který se nezměnil až do pátku.

6:00 Budíček

6:10 Snídaně

6:30 Nástup a rozvod do zaměstnání

7:00 Učebny, trenažéry a polygony (tam všude jsme se učili, učili a učili)

12:00 Oběd

13:00 Opět učebny, trenažéry a polygony

18:00 Večeře

18:20 Denní rozkaz

18:30 Porady, údržba techniky a samostudium

22:00 Večerka (většinou dobrovolná z vyčerpání)

Když to vezmu popořadě, tak snídaně ušly, bez nástupů to asi nejde, kvůli těm učebnám, trenažérům a polygonům tam přece jsme, a já jsem se úplně nádherně povozil s T-72. Obědy byly dobré, další bod jsem už okomentoval, a večeře snědl snad úplně každý, protože jsme byli hladoví jako vlci. Rozkaz se občas ani nestihl.

Při poradách se nejvíce projednávaly tyto body: Slávkovo narozeniny, Normandie 2004 (pouze okrajově, soustředili jsme se na ostatní témata), Slávkovo narozeniny, Kaufiho narozeniny, Slávkovo narozeniny, Bidlovo narozeniny, Slávkovo narozeniny, Radkovo narozeniny, Bidlovo narozeniny, Kaufiho narozeniny. Pak se témata měnila stále rychleji a častěji a nejen já jsem přestával mít přehled. Protože Slávkovo narozeniny bylo kulaté téma, dostal náš velitel přímo v hospodě 40 hoblů. Odnesl to jen Slávkovo bok a tři kozy. Údržba nikomu vadit snad ani nemůže, vždyť kvůli technice to všichni děláme, no a to samostudium je takovej vedlejší produkt dobrovolného cvičení, který musí být. Na večerku jsme se v podstatě těšili, protože jsme měli za celý den až moc zážitků (teď ale vůbec nemyslím porady).

Změna nastala až v pátek. Dopolední program se v 11:00 změnil na zdravotní prohlídku panem doktorem Grünschteinem, který nám pouze zapomněl aplikovat klystýr a chinin, a poté odjezd autobusem do Přáslavic. V Přaslavicích jsme byli při nástupu, po menším zmatku, oficiálně uvítáni, jako jejich jednotka a byly nám rozdány rukávové znaky. Po večerní poradě a navázání vztahů jsme se uložili ke spánku. Bohužel jsme nevěděli, že se zbláznil kotelník a že se nás snaží upéct. V neděli nás čekala jen vyhlídková jízda po VVP Libavá a odjezd z Olomouce domů. To jsme ovšem ještě nevěděli, že v Praze, během cesty, začali vyklízet nádraží pro údajný pumový útok. Byli jsme nuceni přesednou, dojet na Masarykovo nádraží a odtud metrem na Smícháč a spoléhat se na to, že snad něco pojede. Naštěstí jsme nečekali dlouho a vlaky se daly opět do pohybu, a my jsme dorazili v pořádku domů.

Celé cvičení provázela velice dobrá nálada a spousta mnohohvězdičkových návštěv, ale nenechali jsme se překvapit, ani například jako kolega nižšího výrobního čísla, který se zahlásil: „Soudruhu podplukovníku dovolte mi zařadit se“, a po jeho udiveném výrazu začal opravovat hodnost. Onen důstojník pouze prones: „Ta hodnost je v pořádku, ale ty soudruhy už nějaký ten rok nemáme“.

Takže soudruzi na podzim!!!

Kaufi