Československá obec legionářská
Jednota při Vojenském muzeu na demarkační linii v Rokycanech

Pořádala zájezd k 60. výročí vylodění v Normandii

Dlouho očekávaná akce, mimochodem velmi dobře zorganizovaná Milanem Mojžíšem, začala 3.6.2004 v 18:00 odjezdem z rokycanského muzea – směrem do Francie. Autobus plný příznivců vojenské historie, včetně nezbytné překladatelky a průvodkyně, měl v příštích 10-ti dnech urazit více než 4000 km dlouhou trasu, při níž měli účastníci zájezdu shlédnout zhruba 50 zajímavých objektů, muzeí, dělostřeleckých baterií, pláží a památníků.
Jedním z úkolů, především členů československé obce legionářské a příslušníků tankové roty aktivních záloh dobrovolných AČR, byly pietní akty a pokládání věnců u pomníků čs.vojáků, kteří zahynuli na bojištích obou světových válek.

Po návštěvě městeček Vouzires, Terron a pietním aktu na hřbitově v Chesters a u československého památníku na samotě Bobot, jsme zamířili do Paříže. Po prohlídce Invalidovny, Eiffelovy věže, běhu Paříží a večeři jsme se plni prvních dojmů ubytovali.

Druhý den jsme se (po malém incidentu - dva členové zaspali) s malým zpožděním vydali do Saumuru, kde se nachází největší tankové muzeum ve Francii. Po důkladné prohlídce následoval přejezd do Rennes, ubytování a návštěva kláštera St. Michel a přístavu St. Malo. Zde se opět vyznamenalo vyprošt‘ovací družstvo, které zachránilo vedení zájezdu před stoupajícím přílivem.

V neděli 6.6. jsme shlédli muzeum US parašutistů v St. Mere Eglise, navštívili baterii St. Marcouf a část vyloďovací pláže UTAH. Další naše plány překazily kordony četníků a americké vojenské policie, a tak jsme se jeli ubytovat do Lisieux, kde část výpravy odešla do restaurace a procvičovala se ve francouzské konverzaci…

Další den jsme navštívili německý radar v Douvres, pláže GOLD a JUNO, a pak jsme zamířili do přístavu a muzea v Arromanches a města Bayeux, kde jsme si nenechali ujít zatím nejlepší muzeum týkající se vylodění a bojů v Normandii. Cestovatelé si také konečně vymohli zastávku u supermarketu na nákupy zejména rozličných druhů alkoholu. Cestou zpátky do hotelu jsme ještě zvládli prohlídku mimořádného exempláře tanku TIGER.

V úterý jsme si prohlédli německý hřbitov v La Cambe, známý útes Pointe du Hoc a nad pláží Omaha, kde jsme na vlastní kůži otestovali teplotu Atlantiku, jsme navštívili americký hřbitov. V Port-en-Bessin dále ještě muzeum z moře vylovené válečné techniky.
Následovala prohlídka muzeí v Ouistrehamu – Le grand Bunker a muzea Pegasus bridge v Benouville, kde proběhl výsadek Britů k obsazení mostu. Poté ještě následovala obhlídka dělostřelecká baterie v Merville.

Hlavní náplní středy byla prohlídka muzea Atlantického valu v baterii TODT a další pietní akt na hřbitově v Adinkerke v Belgii. A samozřejmě nechyběla prohlídka známého města Dunkerque a položení květů k uctění památky padlých. Večer skupina průzkumníků pronikla na pláž v Calais a spatřila světla anglického Folkestone. Po pikniku a společenských hrách sepsali a vhodili dne 9.6. ve 24.00 hodin do průlivu zprávu o naší expedici.(Tuto zprávu vylovil dne 12.6. v 9.00 hodin Jean Marie Botlon v Belgii a zaslal do muzea.)

Ve čtvrtek jsme se vydali do podzemních továren na montáž raket V2 Blockhaus a La Coupole. U Arrasu jsme si prohlédli muzeum v přírodě a hřbitov v Loretě a dále jsme pokračovali do Vimy, kde se nachází kanadský památník a muzeum. Po návštěvě fantastického muzea v Neuville-St.Vasst byl položen již poslední věnec na památník padlých Čechoslováků z obou válek v Neuville-La Targette. Večer jsme přátelsky, do ranních hodin, poseděli u sklenky vína a měli možnost seznámit se s „místním folklorem a podperfektem“. Při této příležitosti bylo zlikvidováno mnoho dárků, které byly původně určeny domů.

Páteční ráno nás zastihlo, téměř svěží, v autobuse, který nás odvezl do městečka Flesquieres u Cambrai, kde se mohou pochlubit jedinečným exponátem – vykopaným prvoválečným tankem Mark IV. Posledním bodem programu byla návštěva velké tvrze Fermont Maginotovy linie.
Nejvíce se domů těšil Honza S., který si již v půlce expedice zoufal, že už mu: „z těch francouzáckých marmelád padaj kalhoty!“ Byl však přistižen, jak smutek po české kuchyni zahání studeným lanšmítem.
Milanu Mojžíšovi patří velký dík nás všech, nejen za složitou organizaci celé akce, ale i za přípravu informací, komentářů a videoukázek k jednotlivým objektům, muzeím i technice. Jeho každodenní procentuální hodnocení téměř vždy překročilo 100% plnění plánu. Ještě před dojemným rozloučením, po návratu domů, s konečnou platností zhodnotil uplynulých 10 dní. Cituji: „Zcela vážně přátelé! Naplánovali jsme prohlídku 48 objektů a zvládli jsme jich 56, takže jsme splnili na 116%!“
Co dodat? Že to bylo bezva a že Těm, co tam nebyli, máme hodně co vyprávět, a že si to snad zopakujeme…

Boženka Toušová