Rokycanské muzeum bylo pozváno na rekonstrukci největší tankové bitvy. Převoz techniky zajišťovala firma ŠVESTKA, takže účastníci zájezdu měli relativně volno. Do autobusu nakládáme osobní věci a zbraně a s menším zdržením oproti plánu vyrážíme...

Bitva se koná v Lysicích u Brna a tak jedeme na místo po světoznámé dálnici D1. Monotónní drncání autobusu po betonových panelech, maskovaných mírným nánosem asfaltu, přerušuje až zastávka, překvapivě "U devíti křížů". Zde jsme povečeřeli a jedeme dál. Brno po mírném bloudění projíždíme a snažíme se najít nocleh. Ten má být zajištěn v hotelu U koupaliště, ale o tom nikdo neví, kde je. I ten jsme nakonec nalezli. Dostali jsme klíče od chatek, narychlo se ubytujeme a jdeme do hotelu. Zde se projevila slavná moravská pohostinnost - číšník se na nás nevraživě podíval a povídá: "Tož přijeli jste pozdě, máme zavíračku, každý jedno pivo a končíme!". Protože nám se ale spát ještě nechce, posloužili jsme si z vlastních zásob. Míra vyndal kytaru a udělali jsme si příjemný večer dle našich představ. Kolem půl druhé v noci se pomalu trousíme do svých chatek a jdeme spát.

Ráno nasedáme do autopovozu, stavíme se ještě v místní samoobsluze nakoupit a odjíždíme na místo "bitvy". To je vybráno vcelku pěkně, velký prostor mírně se svažující do horizontu. Zde již probíhají zákopové práce. Německý i sovětský tábor jsou připraveny s velkou pečlivostí. Copak Němci, na to jsme za ta léta už zvyklí, ale i Sověti mají vše do detailu. Dokonce i tabulky různých míst napsané v azbuce na březových prkýnkách. Je zde i polní kuchyně, kde máme obdržet stravu, leč to se nepodařilo dotáhnout zcela k dokonalosti. Sověti mají s rozdáváním potravy jisté problémy. Zaregistrovali jsme se a dostáváme i "красноармейскую книжку". Celý den je pak ve znamení příprav. K vidění je i místní technika. Jsou zde šedočerné "Tigery" (Pz. Kpfw. VI Tiger), což značně zvýšilo početní stavy německých tankových vojsk. Většinou se totiž podobných bitev náš muzejní Tiger. Dále je zde zdařilá replika německého čtyřkolového pancéřáku Sd.Kfz. 222, značné množství "haklů" (Tatra OT 810), motocyklů a kanónů. V boji je později vidět i plamenomet. Dokonce se zde premiérově objevil i originál Sd.Kfz. 251/1 D a Sd.Kfz. 9  FAMO, což byla na německé straně skutečná esa. Na straně Sovětů se sešlo asi 10 tanků T-34/85, dvě SU-100, motocykly, kanóny, jeepy, GAZ-67 "Čapajev" a také jeden Scout Car. "Místní" technika není sice v nejlepším stavu, ale ukázky odjezdila. Přes den se nacvičuje, trénuje, vylepšuje scénář a konají se další úpravy. Večer jsme postavili na místě velký stan, pro mladší účastníky bitvy, kteří zároveň hlídali techniku. Dlouhou dobu jsme pak čekali na slíbenou večeři. Konečně se objevil Transit a v něm maso - nepřipravené. To už jsme čekání vzdali a odjeli zpět na ubikace. Na místním koupališti právě probíhá hasičská oslava a tak sledujeme velkou vodní show. Povečeřeli jsme v hotelu a celý večer se díváme, jak hasiči nakombinovali vodní proud ze stříkaček na hudbu. Později rozzáří oblohu mohutný ohňostroj. Poměrně brzy odcházíme spát...

Ráno všichni vstávají vcelku v pořádku, ale odjezd se poněkud opozdil, neboť nikdo nechtěl budit řidiče. I ten se nakonec probouzí a odjíždíme na bojiště. Převlékáme se do uniforem a jdeme na snídani, která se povedla. V místním potůčku myjeme ešusy, což jde do té doby, než v nedaleké vesnici začnou prát prádlo a voda výrazně změnila barvu. Dopoledne ještě dopilováváme scénu, nabíjíme zbraně a kanóny a odháníme zvědavce, kteří zřejmě hrají hru "Kdo se první trefí nedopalkem do pytlíku se střelným prachem?". Ono vůbec systém, jakým je zabezpečeno pořadatelství a výdej střeliva, je značně originální.

Po obědě začíná již vlastní bitva. Část pěchoty je již na svých místech a snaží se udržet vesnici Prochorovku. Před německými liniemi je husté minové pole, které němečtí ženisté čistí a snaží se vytvořit průchody pro motorizovanou pěchotu. Mezitím vybuchují granáty dělostřeleckých výpadů. Přijíždí první průzkumný tank a do první linie v jeepu přijíždějí důstojníci a komisaři NKVD. Další technika přiváží posily, zbytek se dostává do pozic pěšky. Na svá místa se dostává i dělostřelectvo. A zde se projevila místní pyrotechnika... "Profesionálně" připravený slepý náboj vybuchl a roztrhal na kusy závěr kanónu ZIS-45. Část závěru jsme pak nalezli asi 70 metrů od děla. Mezitím ale dál pokračuje ukázka. Průchody v minových polích jsou udělány "cik-cak" a hakly s pěchotou podporované lehčími pancéřáky v minovém poli předvádějí dokonalý obraz chaotické pancéřové choreografie, jak se v zátarasech k sobě přibližují a zase oddalují. Nakonec se dostávají až k sovětské linii, kterou se Němcům daří prorazit a Sověti ustupují do druhé obranné linie. Scéna se plní lehčí i těžší technikou, která přiváží neustále posily a odváží raněné. A pak již dochází k tankové bitvě. Do pole na obou stranách vyjíždí veškerá těžká technika, která je k dispozici. Tanky střílí, výbuchy už nikdo nepočítá, pěchota i vozy se na sebe divoce vrhají, zkrátka dokonalá vřava. V jednu chvíli se Němcům podařilo prorazit sovětské linie, ale další sovětské tanky se vrhají do boje a za pomoci letectva německý útok likvidují. Na akci byl totiž pozván i JAK-11 ze Kbel, který doslova jak uragán prolétá nad bojištěm a likviduje německou pěchotu i tanky. V řadách "hitlerčíků" působí pravé zděšení. Zbytek Němců už zahání na ústup další sovětští vojáci. Němci sice ještě posílají nad bojiště průzkumná Bücker Bü (Aero C-103), ale to může z výšky již jen nahlásit totální porážku německých vojsk.

Kluci od techniky jdou ještě naložit vozy na podvaly, převlékáme se a protože s večeří to opět vypadá bledě, rozhodujeme se, že pojedeme domů již dnes. Nasedáme do autobusu a odjíždíme. Stavěli jsme se ještě na jídlo "U devíti křížů". A pak již jedeme po dálnici domů, kam se dostáváme dlouho v noci...

Skippy

Fotogalerie mimo naše stránky:

http://www.dolin.estranky.cz/fotoalbum/akce-kvh/kursk-1943---jak-sem-videl______