Půlrok od našeho podzimního loňského společného vyvedení na Libavé se 73. tankovým praporem z Přáslavic utekl jako voda a bylo před námi další, tentokráte jarní cvičení, na které se většina z nás těšila. Bohužel obstrukce zaměstnavatelů zapříčinily, že několik kolegů nenastoupilo a dva si byli nuceni vzít na dobu cvičení dovolenou. Tímto děkuji zaměstnateli mému i ostatních, co se zúčastnili bez jejich obstrukcí, za pochopení a vstřícnost.

Podle plánu měli naši velitelé a střelci poprvé usednout pod bdělým dohledem instruktorů ze 3. tankové roty a vyškovské posádky do „rajčovny“ a okusit, jaké to je „krotit“ stádo cca 780 koní. Jako druhá hlavní náplň výcviku byla zařazena taktika na simulátoru MODSAF. To proto, že s tanky vcelku hýbat a střílet umíme, ale s naším taktickým uměním to není žádná sláva. A tak jsme s povděkem kvitovali  přítomnost 2. tankové roty v roli našeho „nepřítele“, neboť bojovat proti počítači – to není to pravé ořechové. V neděli jsme se ubytovali a po rozkaze jsme se sešli „U krále Jana“, kde byly jedním z probíraných témat Mojšeho a moje narozeniny a svátek.

V pondělí ráno proběhla nezbytná pořadovka a zdravotní prohlídka u doktora Grünsteina, jako obvykle spojená s hledáním nezvěstných zdravotních knížek u části z nás. Vše nakonec dobře dopadlo, a tak jsme se vydali do autoparku, kde proběhlo předání techniky. Velitelům a střelcům (V+S) se pak dostalo v autoparku „kabinového drilu“ v podání organických řidičů jejich osádek. To abychom věděli, kde a co hledat a zvládli úspěšně sekvenci úkonů potřebných pro start motoru jak stlačeným vzduchem, tak elektrickým startérem. Samozřejmostí bylo i proškolení ohledně provozních parametrů chladiva a oleje v motoru a oleje v převodovkách a provozních režimech motoru. Poté jsme se spolu s řidiči odebrali se vyškolit v bezpečnosti práce a zákonu o provozu na pozemních komunikacích. Došlo i na první pomoc, což jsme bohudík nepotřebovali, neboť jak se po sléze ukázalo, Bajpás měl vždy léky pečlivě připraveny u sebe k okamžitému použití, pravidelně je požíval a i naše jízdy proběhly bez incidentů. Po večeři proběhlo krátké plánování boje 2. čety na zítřejší simulace.

V úterý ráno 1. četa vyrazila na jízdy a naše 2. četa se vydala škodit 2. rotě na simulátor. Předpoklad, že naše výhoda bude zejména v naší „nečitelnosti“ vcelku vyšla, protože na rozdíl od profíků nejsme tolik postiženi drilem a natrénovanými standardními situacemi – tedy přesně se nedalo vydedukovat, co od nás čekat. Občas jsme překvapovali i sami sebe. Nebýt naší netrpělivosti a upjatosti na předpokládanou situaci, mohlo to dopadnout lépe a konvoj by měl větší obtíže. Večer se začalo měnit počasí a my litovali řidiče, že je čekají noční jízdy, zatímco nás odpočinek. Podle svědků prý na cvičišti sněžilo vodorovně.

Ve středu jsme se vystřídali a řídit odjela 2. četa a 1. přebrala roli škůdce. Na cvičišti nejprve odjeli řidiči cvičení 6, zatímco my (V+S) jsme si pod dohledem instruktora zkusili nastartovat a nastavit volnoběh. A pak se jelo. Odjeli jsme 1. kolo v pochodovce a 2. kolo v bojovce. Součástí jízdy bylo zastavení a rozjezd do kopce a nějaká ta překážka. Řídil jsem už kdeco, ale pásák ještě nikdy, a tak jsem byl krapet nervózní, jak to dopadne. Je pravda, že ze začátku jsem měl trochu obavy z udržení provozního rozmezí otáček a řazení, ale praxe ukázala, že to není až takový problém a řízení s jízdou terénem musím prohlásit ve srovnání např. s náklaďákem za pohodlné a pohodové. Jen v bojovce jsem měl trochu problémy s dýcháním - můj „záložák“, mi vtlačoval plíce nahoru hlouběji do hrudi (jako neznalý poměrů jsem si nechal na sobě vcelku dotažený opasek). Pak jsme odjeli na místo hrubé očisty, očistili, dotankovali a uklidili naše stroje. Na simulátoru zatím probíhal boj, bílý 2 tak dlouho vydatně „kufroval“, až tento jeho „kufr“ vyústil v hrdinský čin, kdy se mu podařilo zmást nepřítele svým přiblížením se až „na tělo“ (asi ho považovali za vlastní) a po nečekaném, zákeřném úderu zmizel zběsilým úprkem nepříteli z očí v oblacích prachu a dýmu.

Čtvrtek byl věnován opět simulacím, jen role se obrátily a profíci teď škodili nám. Obě naše čety bránily konvoj. Přesto se jedné naší osádce podařilo díku tomu, že byla po celou dobu jako zadní krytí konvoje (následně jí poskytovaly konzultace osádky z již zničených strojů), svým rychlým závěrečným manévrem překvapit nepřítele a dosáhnout místa určení. Ve druhé simulaci byla naše úloha v roli ochránců konvoje ztížena nedostatkem času k simulaci. Tento faktor jistě přispěl ke zvýšené agresivitě a volbě prostoru působení škůdců, kteří se na nás vrhli, jen jsme se dostali do prvního lesa a dali nám co proto. Mezitím určená odloučená skupina provedla dokončení předání techniky v parku. Při nástupu na denní rozkaz byl slavnostně vyznamenán pamětní medailí za dlouhodobý aktivní podíl při budování AZ rtm. v.z. Karel Řezníček.

V pátek jsme byli přítomni velmi zajímavé a poučné dva a půl hodinové prezentaci o činnosti specialistů tankových a mechanizovaných vojsk, kteří v Iráku pomáhali dostat do provozuschopného stavu místní techniku. Jejich snažení vyvrcholilo úspěšným provedením ostrých střeleb. V rámci čekání na vlak pak podnikla skupinka vybraných jedinců – průzkumníků pod vedením Sládka v místním pivovaru krátkou exkurzi spojenou s degustací, čímž bylo symbolicky završeno naše působení ve Vyškově.

Závěrem bych řekl asi tolik:

1. Společný praktický výcvik pod patronací 73. tpr. je mnohem efektivnější, než hodiny teorií strávené na učebnách – minimálně co se taktiky týče. Samozřejmě u nových, nám dosud neznámých disciplín, je i nějaká ta teorie občas potřeba a opakování je matka moudrosti.
2. Řízení tanku jsme zvládli všichni na výtečně – nebyl to pro nás (V+S) až takový problém, jak jsem si myslel (samozřejmě řidiči umí a mají něco najeto). Gratulace instruktorům z 3. tr. a z Vyškova za splnění bobříka odvahy.
3. Cvičné simulace nás dost naučily, určitě měla přítomnost 2. tr. výrazný a pozitivní vliv na náš růst v oblasti taktického umění – leccos jsme od nich převzali a okoukali.
4. Ověřili jsme si, že i chaos dokáže nepřítele zmást – avšak tato taktika obvykle není příliš efektivní (nas nět mnógo). Náš počáteční koordinovaný postup je velmi rychle narušen činností nepřítele a zvrtne se v neohrožený boj jednotlivých hrdinných osádek o přežití – je na čem pracovat.
5. Zjistili jsme, že ač jsme v podstatě amatéři požívající výhod života v míru (zaplať pámbů za něj), Iráčtí profesionálové prodělavší několik válek, jsou na tom o poznání hůř než my.

Zapsal: Reaktor